ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA RUDOLTICE

Vánoce na pumpě

V předvánoční úterý sehráli pro naši školu žáci páté třídy pod vedením paní učitelky Michaely Najbrtové divadelní hru Michala Kitty Vánoce na pumpě. Zpívali žáci čtvrté třídy. Na klavír doprovázela paní učitelka Květa Lidmilová. Paní učitelka Najbrtová k tomu píše:

            Vánoce jsou krásný čas. Voní cukrovím, stromečkem, dárečky, kaprem a bramborovým salátem. To ještě hlubší a krásnější na Vánocích je, že jsou si lidé blíž. Ať jsou to Vánoce na sněhu nebo na blátě. V opravdové hloubce Vánoc je vánoční příběh o Betlémě, andělech, jesličkách. Křesťané věří, že je to příběh o narození Spasitele, pro nás všechny je to příběh o tom, jak si být blíž.

            A právě takový příběh vypráví divadelní hra, kterou napsal Michal Kitta. Ten dávný biblický příběh zasazuje do dnešní doby i do prostředí, ve kterém žijeme. Původně na druhý konec orlického podhůří, ale v úpravě, kterou jsme nacvičili a sehráli na naší základní škole, je zasazen přímo k nám.

            A tak to nejsou Vánoce ani na sněhu, ani na blátě, ale na benzínové čerpací stanici – to je ta „pumpa“ z názvu divadelní hry. A tak se pastýři, nebo spíš místní farmáři, a mudrci, nebo spíš podivní cizinci, a Marie s Josefem potkají na benzínce tady u nás. Marie to nestihne do Ústí do porodnice, a tak se Ježíšek nenarodí ve chlévě, ale v myčce na auta. Právě v těchto současných kulisách, podává hra to, co je na Vánocích opravdu důležité.

            Hru jsme nacvičili s našimi páťáky a s některými čtvrťáky, kterým bych všem chtěla moc poděkovat za jejich poctivost při přípravě, za herecké nasazení, za elán každého a každé z nich i za ohromnou spolupráci všech dohromady.

            Divadlo je zvláštní věc. Za jediným představením je spousta hodin práce a příprav a chystání a taky trémy. A pak je za chvilku všechno hotovo a skončeno. Ale divadlo je zvláštní věc, a tak jako nezačíná ve chvíli, kdy se ozve první replika, ale už výběrem hry a rozhodnutím herců, „že jdou do toho“, tak ani nekončí závěrečnou děkovačkou. Ale to, co se odehrálo „tady a teď“, zůstává v publiku, zůstává v hercích a zůstává v tom zvláštním tajemném divadelním světě, který zná každý, kdo někdy dobré divadlo viděl, a ještě víc ten, kdo někdy dobré divadlo hrál.

            K nim teď určitě patří všichni naši herci, kterým moc děkuji, i všichni čtvrťáci zpěváci, kterým také moc děkuji, a k dobrému divadlu patří živá hudba, kterou perfektně hru doprovodila paní učitelka Květa Lidmilová, moc děkuji i jí!

             A každé divadlo potřebuje dobré manažerské vedení, a tak děkuji naší paní ředitelce, která pro naše rudoltické vánoční divadlo vytvořila prostor a zázemí. A každé divadlo potřebuje spoustu dalších věcí, možná ne tak viditelných, ale bez kterých se v zákulisí neobejde, a tak děkuji i naší družině a všem paním učitelkám a taky žákům, kteří tohle prostředí vytvořili.

            Divadlo a Vánoce k sobě vlastně mají docela blízko. Velké přípravy, velké chystání, a pak je nakonec všechno rychle hotovo. Ale dobře víme, že to stojí za to. Jsem moc pyšná na naše malé velké divadelníky a jsem přesvědčená, že v nich divadlo a jeho krásný svět, který nás vychovává a vzdělává a vede k těm opravdovým životním hodnotám, zůstane. A jsem přesvědčená, že ozvěna toho, co jsme spolu dali dohromady, bude rezonovat tím tajemným divadelním světem. Kvůli covidovým opatřením nemohli být v publiku všichni, kdo by chtěli, především rodiče a blízcí našich herců a zpěváků. Těm všem vzkazuji, že mohou být na své děti právem hrdí a jsem přesvědčená, že jednou, a ne jednou, budou moci tento pocit se svými dětmi zažít naživo.

            A s Vánocemi je to stejné, velké přípravy, velké chystání, krásné chvíle, ale už je máme za sebou. A já nám všem přeji, aby to, že jsme si o Vánocích blíž, to hluboké a krásné z Vánoc, ten tajemný svět Vánoc, zůstalo a rostlo dál, a jsem přesvědčená, že k tomu pořádně přispěli všichni naši divadelníci.

            Tak do dalších Vánoc, a nejen do nich, zlomte vaz!   

             Fotky zde.